Jiřina Hankeová is able to move between the pole of succinctly visually defined shapes and linear colors without values (for example, the RGB series) and the pole of subtly conceived images (for example, Cyclic Landscapes) that resonate with the optically vibrant softness of reality. This is most powerful in photographs that have an artistic tone (across all series) or, more precisely, in images that have been captured as photographs but are in some ways similar to paintings, drawings, or graphics. However, we must not forget the series that share similarities with conceptual photography, where time plays a crucial role, namely in the sequence of the events captured in the photographs (An Awkward Attempt at Autotherapy and Non-verbal Communication). These series are the most personal, as there is experience stored in them that has separated the experience period from the sequence of those less painful or even joyous experiences.

​

Jiřina Hankeová’s photographs are her unique way of imprinting perceived reality with a rationally poetic structure. Nevertheless, the real basis of all the series is everyday reality. But the author transforms these common situations in a remarkable way, into coordinates of the compositional rules of order.

Michal Janata

​

O autorce

​

Tvorba Jiřiny Hankeové se rozprostírá na rozlehlém území fotografických a výtvarných žánrů a její smysl pro poezii, jíž se také zabývá, napovídají i názvy jednotlivých cyklů. Ačkoli se zabývá širokým spektrem témat, pod jejich narativní vrstvou se ukrývá další, kterou můžeme charakterizovat jako triádu světlo – tvar – barva. Tato trojice je tím u ní nejhlouběji zakotveným tématem. Každé dílo, které stojí za to, a takových je vždy méně než více, přesahuje téma a míří k obecnějším otázkám. Tak je tomu u Jiřiny Hankeové. Ze světla se vynořuje stín. Je stín protikladem světla, nebo je „pouze“ přechodem od světla k naprosté tmě? Co modeluje věci v jejich trojrozměrné skutečnosti? Je to kombinace světla a stínu, co dodává věcem jejich objem? Co je to tvar? Je to způsob, jakým se ukazují osoby a věci sobě navzájem?  Je to něco, co se vyděluje ze souboru ostatních věcí, jako se jednotlivina vyděluje z obecnosti celku? I na tyto otázky dává autorka svou vizuální odpověď.

​

Jiřina Hankeová se umí pohybovat mezi pólem pregnantně vizuálně definovaných tvarů a „přímočarých“ barev bez valérů (např. cyklus RGB) a mezi pólem subtilně koncipovaných obrazů (např. Cyklické krajiny), v nichž rezonuje opticky chvějivá jemnost skutečnosti. Nejsilnější je ve fotografiích, které mají výtvarné vyznění (napříč všemi cykly), respektive obrazech, které jsou pořízeny fotografickou cestou, ale mají blíže k malbě, kresbě či grafice. Nesmíme ovšem opomenout ani cykly, které mají blízko ke konceptuální fotografii, kde hraje zásadní roli čas, tedy ke sledu fotograficky uchopených dějů (Trapný pokus o autoterapii a Nonverbální komunikace). Tyto cykly jsou nejosobnější, je v nich uložena zkušenost, která vydělila zakoušené období ze sledu těch méně bolestných či dokonce radostných.

​

Fotografie Jiřiny Hankeové jsou jedinečné způsobem, jímž autorka vtiskuje vnímané skutečnosti racionálně poetickou strukturu. Přitom reálným podložím všech cyklů je každodenní skutečnost. Autorka však tyto polohy všednosti převádí nevšedním způsobem do souřadnic kompozičních pravidel řádu.

Michal Janata

​